Vážení fanoušci, motorsport

„Jen létání je lepší“ si jistě mnozí závodníci bývalé DDR říkali, když se rozhodovali pro kariéru profesionálního závodníka.
A skutečně, stačí jen šlápnout na plyn a v okamžiku dosáhnete rychlosti o které se normálím smrtelníkům může jen zdát. To je ta svoboda, to je to „něco“ navíc, to je ta výzva. Tehdejší systém tento efekt - pryč ze všedního života - ještě zesílil.

Tato stránka se věnuje době ve které ještě šlo o klasické závody muže proti muži. Tehdy ješte existovala rovnováha mezi technikou a řidičským uměním. A sloganem by mohlo být „o vítězství se rozhodne v zatáčkách“. Pro vítězství byla rozhodující schopnost udržet svůj stroj pod kontrolou a připravenost pilota riskovat, nikoliv však zastávky v boxech nebo závodní strategije jednotlivých stájí.Jistě existují stovky a tísíce nejrůznějších příběhů a historek z této éry... některé z nich naleznete na těchto stránkách.

Nejlépe to vystihl novinář, který na těchto stránkách hledal informace o motorsportu ve východním německu:

vy jste Schumacheři východu!

Touto větou shrnul veškeré naše úsilí té doby dohromady. Vědší chválu a uznání si snad ani nemůžeme přát.
Na těchto stránkách naleznete informace, které vám dopomohou zkompletovat vaše vlastní podklady a soukromé archivy, navázat kontakt s jinými nadšenci pro motorsport z bývale NDR, obzvláště pak z let 1980 až 1989 ze třídy B8, později E1300/E1600. Necht´ jsou tyto stránky inspirací a studnicí informací pro ty, kteří zamýšlí o Motorsportu psát či informovat.

Přeji vám hodně zábavy.
Váš Jürgen Meißner

V archivu naleznete:
fotografie, plakát, videa, prospekty, autogramy, seznamy závodníků, technické dokumenty a mnoho dalšího S radostí uvítám fotografie a příběhy z vašich zážitků, které by obohatily a rozšířily tyto stránky.

Zavzpomínej me:
Okruhy ve východním Německu, jako je Sachsenring, Schleiz (nejstarší přírodní dráha v Evropě) a Frohburg přiváděli jezdce na samotné hranice jejich závodního umu. Závodní vozy dosahovaly mnohdy na dráhách bes ohraničení nebo svodidel maximalni rychlosti až 265 km/h, v průměru se řítili až 165 km/h rychlostí.

Jedinou odměnou jak pro samotné závodníky tak jejich týmy byla často nebývale vysoká návštěvnost, až 300.000, fanoušků za jediný víkend. V dobách kdy nedostatek náhradních dílů a materiálu často rozhodovaly o vítězství či porážce, trořily věty jako „když něco nejde, tak to musí jít“ gro tehdejšího nadšení a zapálení pro věc. Amatérské závody jak si je dnes již nikdo nedovede představit: stejné podmínky pro každého, stejná technika... jen muž proti muži.

Vzpomínejme nejen na staré Mistry, ale také na ostatní závodníky, kteří se také zapříslušily o věhlas a slávu této éry závodů až do roku 1989. Jmenovitě na příklad Hans-Dieter Kessler, Heinz Siegert, Jürgen Meißner, Volker Worm, Manfred Günther, Helga Heinrich-Steudel, Manfred Kuhn, Peter Schwalbe, Henrik Opitz, Lutz Blütchen, Stefan Perner, Nils-Holger Wilms, Dietmar Isensee, Wolfgang Krug a mnoho dalších. Největší obdiv a uzání patří však těm, kteří tomuto sportu obětovali vše a zaplatili cenu nejvyšší. V hluboké úctě se klaníme před Ulli Melkus, Bernd Kasper und Frieder Kramer.

V neposlední řadě nám dovolte zavzpomínat také na rodiny závodníku a jejich týmy a mechaniky, kteří se velkou měrou zasloužíly o rozvoj a podporu tohoto sportu. To oni tvořili společně s jezdcem tým, jedno srdce, jenu duši.